Vyskočilová Jaroslava

Vítejte na blogu Jaroslavy Vyskočilové, za moje dlouhé pracovní období profesionálního kuchaře. šéfkuchaře a vedoucí provozu jsem nasbírala spoustu zkušeností, část Vám odprezentuji na těchto stránkách, které budu postupně doplňovat, najdete zde recepty, informace týkající se zdravé výživy, ale i postřehy ze života kolem nás. 

Stránky věnuji mým třem dcerám, budou mít tak recepty vždy po ruce.
Sestavuji aktuální kalendář ...

Mezi auty se motal pes

Mezi auty se motal pes

Jedu autem z práce, je tma, mokro a zima.
Pomalu odbočuji ze silnice první třídy, je špatná viditelnost, světla v tom drobném deštíku a ještě potmě moc nepomáhají. Zkušenost spousty let za volantem radí: jeď pomalu, nikdy nevíš, co se může stát.

Najednou se ze tmy vynoří pes, je sotva vidět, v protisměru jede auto, vyhýbá se psovi, který se plete na silnici. Pes běhá zmateně sem tam, vidím ve zpětném zrcátku. Během pár vteřin jsem se rozhodla, toho psa tu běhat mezi auty nenechám.
Zastavila jsem a běžela za tím chudákem psem, byl dost zmatený. Zavolala jsem do tmy: "pojď sem ty chudáčku malej, pojď sem, já tě tu nenechám." Pes se zastavil a otočil, šel pomalu ke mě, sotva stál na nohou. Přišel až ke mě a já pořád konejšivě: "tak pojď sem chudinko moje malá."

Pes se zastavil přede mnou, aj! pomyslela jsem si, tak buď mě kousne, nebo půjde se mnou. Odvážila jsem se ho pohladit. Nekousl mě. Ze tmy se ke mě totiž přiblížila velká psí černohnědá hlava s ohromným tělem. Na krku měl opasek, asi ze starého kabátu. "Tak pojď, půjdeš se mnou, nenechám tě tu." pes poslušně šel se mnou až k autu. Otevřela jsem kufr u auta, pes chtěl skočit dovnitř, ale byl tak vysílený, že padl předníma packama do kufru a zadek nemohl dostat nahoru. Pomohla jsem mu, byl hrozně těžký, nakonec jsme to oba zvládli.

Pes si lehl na deku, která byla v autě a celou cestu se ani nehnul. Ležel a užíval si sucha a tepla v autě. Po cestě domů přemýšlím, jak toho psa dostanu z auta ven, nemám řemínek, obojek, ani nic, jak ho odvést domů.
Dojeli jsme pomalu domů.
Otevřu kufr u auta a zkouším psa zavolat ven. Ani se nehnul a ještě víc se přimáčkl k zadním sedačkám. No tak takhle to nepůjde. Musím domů pro obojek a vodítko.
Vracím se s vodítkem a řetízkem naší Elsinky. Otevřu kufr u auta a pes se celý strachy klepe. Opatrně jsem mu nandala řetízek na krk, nijak neprotestoval. Připojila jsem vodítko a dávám povel, aby seskočil z auta. Zapřel se jako bejk. Musela jsem ho vytáhnout ven, když viděl, že jde dál se mnou, tak pomalu kulhal vedle mě. Cestou jsem ho konejšila, a také prohlížela, co si to vlastně vedu domů.

Obrovský pes vyhublý na kost, celá páteř a všechny kosti mu vylézali z kůže. Ohromný vyhublý padesátikilový rottweiler. Jednu nohu má pochroumanou, utržený prst. Je špinavý, unavený a hladový.

Doma hned za dveřmi si lehl a spal a spal, asi dva dny jen polehával.
Jídlo jsem mu dávala opatrně po troškách.

Je to starý pes, na těle je samý šrám a boulička, na krku je má asi od ostnáče, ucho má propíchnuté, má artrózu, jednu nohu vybočenou a také na ní kulhá, když je špatné počasí, pláče, když vstává a prstíček má jeden utržený. Asi nemá moc hezký život za sebou.
Je potřeba, aby byl doma v teple.
Ještě dneska, když spí, tak s sebou hází a běhá ve spánku.
Akim

Akim

teď je to pěkný pes a má skoro šedesát kg
TOPlist
Copyright © 2014 ARCHIV BLOGU Ričlová Jaroslava, Všechna práva vyhrazena.
not to copy all the content of web pages, all rights reserved, official owner and author of all website contents is
Ričlová Jaroslava
zákaz kopírování veškerého obsahu webových stránek, všechna práva vyhrazena, oficiální majitel a autor veškerého obsahu webových stránek je
Ričlová Jaroslava
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one